Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Zastávky > Sklárny

zastávka č. 6

Sklárny 

V roce 1855 založil Moriz Richter továrnu na výrobu kyseliny sírové. Od roku 1860 byl její provoz spojen se sklárnou, kterou založil Adolf Richter pod názvem Adolf Richter a spol., Altvaterhütte (Sklárny Praděd). Původně se zde dělalo běžné užitkové sklo z levné sodnovápenaté skloviny.

Po ukončení výroby kyseliny sírové v roce 1894 se závod zaměřil na produkci skla, zdobeného brusem a malbou.

Sklárna Adolf Richter a spol. 1910

V roce 1928 v místní sklárně pracovalo kolem 200 zaměstnanců. V letech 1946–1948 se podnik potýkal s existenčními problémy, spojenými s odsunem 147 německých sklářských specialistů. Na jejich místa nastupovali nezkušení dělníci, převážně ze Slovenska.

Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a v průběhu času dostala název Moravské sklárny.

To už se zde vyráběl široký sortiment ručně foukaného nápojového a užitkového skla. Bylo čiré i různobarevné, hladké nebo rozmanitě dekorované.

V rámci privatizace se sklárny staly součástí akciové společnosti Crystalex, a. s. Nový Bor, která dodávala sklo do 65 zemí světa. Společnost byla součástí holdingu Bohemia Crystalex Trading, který se však dostal do potíží a vrbenská sklárna v roce 2011 zanikla.

Brusiči skla 1920

Vzorkovna skleněných lahví

Majitel továrny Adolf Richter dovezl do Vrbna první lyže.

Na obrázku je s rodinou a svými spolupracovníky před první světovou válkou. V pozadí je vidět sklárna.

Majitel sklárny Richter s rodinou a svými spolupracovníky před první světovou válkou

Dnešní sklářské hutě

Sklárna Jakub v Mnichově se rozhodla v řemeslné tradici pokračovat. V malé rodinné huti můžete mistra skláře pozorovat při práci. Zhotovuje repliky historického lesního skla nebo také krakelované sklo na zakázku. Jeho výrobky putovaly až do Hongkongu, Brazílie a Salzburgu.

Zajímavost

11. července 1903, v době, kdy funkci starosty města zastával podnikatel Emil Grohmann, se korytem Střední Opavy do Vrbna vřítila ničivá tisíciletá voda. Z provalené kotelny sklárny odnesla dva plamencové kotle. Ani přes vypsanou odměnu nebyly k nalezení. Teprve po 37 letech, roku 1940, je vyplavila další povodeň, a to až u Pochně, vzdálené 9 km od Vrbna. Na konci války byly pak zneužity jako cvičný terč při výcviku střelby protipancéřovými pěstmi civilních jednotek Volkssturmu.

 

Z provalené kotelny sklárny odnesla dva plamencové kotle.