zastávka č. 4

Rytíři průmyslové revoluce

Vrbno patřilo v 19. století mezi největší hospodářská centra v západním Slezsku. Nejvíce se o to zasloužili přední podnikatelé Grohmannové. Zabývali se průmyslem na zpracování nití, kovů, dřeva a spřádáním lnu. Městečko propojili jak silniční, tak železniční tratí a až do konce druhé světové války výrazně ovlivňovali dění ve městě a okolí. Historikové je právem zařazují mezi „rytíře průmyslové revoluce“. Jejich aktivity se ve Vrbně začaly odvíjet v roce 1812 s příchodem Josefa Grohmanna ze severočeského pohraničí.

Rodinné jméno nejvíce proslavil podnikatel Emil Grohmann. Zastával funkci starosty, předsedal direktoriu místní spořitelny, byl představeným místní školní rady a člen okresního školského výboru, zasedal ve Slezském zemském sněmu a koupí deskového statku Mnichov se povznesl z průmyslníka mezi velkostatkáře. Odpočinek od svých pracovních závazků nacházel při lovu nebo oblíbeném šermu.

Bohatě rozvětvená rodina Grohmannova se význačně podílela na veřejném, kulturním a společenském životě Vrbna.

Po mnoho let její členové zastávali veřejnou funkci starosty města: Quido Grohmann působil jako starosta v letech 1861–1867, Adolf Grohmann byl šest let starostou na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, Emil Grohmann byl starostou od r. 1892 až do r. 1905, kdy zemřel v pouhých 49 letech při operaci slepého střeva ve Vídni. Funkci po něm převzal jeho bratranec Hugo Grohmann v období 1905–1909.

Johann Josef Grohmann byl prvním zástupcem rodiny Grohmannových ve Vrbně. Na obrázku je společně se zakladateli původní továrny na nitě, Adolfem Weissem a Ferdinandem Rösslerem

Manželka Quida Emma Grohmannová se zasloužila o zřízení první mateřské školy. Její syn Emil se pak zasadil o rozšíření hřbitova, otevření nemocnice, stavby dětského domova a dalších charitativních ústavů ve městě. Právě Grohmannové povolali tehdy již evropsky proslulého vídeňského architekta Josefa Hoffmanna, aby jim navrhl plány rodinných vil, včetně interiéru, ale i dělnických domků.

Na obrázku je zachycena vrbenská továrna na výrobu nití Grohmann & Co.Grohmannové založili další pobočky také v Pochni, Andělské Hoře, Markvarticích, v pruských (dnes polských) Głuchołazech, Marklovicích na Ostravsku, v rumunském Temešváru a v maďarské Rákospalotě.

Po válce došlo k odsunu obyvatel německé národnosti a všechny továrny byly zestátněny. Ve městě se dále rozvíjel především průmysl textilní, sklářský, dřevařský a plastikářský a Vrbno i nadále náleželo k nejprůmyslovějším městům v naší republice i ve střední Evropě.

V 90. letech proběhla privatizace, v jejímž důsledku výroba zcela zanikla nebo se přenesla do menších dílen.

Zajímavost

O rodině Grohmannových vyšla kniha Rytíři průmyslové revoluce, autorem je historik Milan Myška. Zabývá se

v ní mimo jiné původem a počátkem této rodiny či výrobou nití v Rakouském Slezsku a ve Vrbně pod Pradědem

v době před a po příchodu Johanna Josefa Grohmanna (1792–1873).

Předchozí zastávka

Další zastávka

Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

zastávka č. 4

Rytíři průmyslové revoluce

Zajímavost

Průmyslová stezka